Ve středu 11. února 2026 od 8:30 proběhlo první jednání u Okresního soudu Plzeň-jih ve věci dlouhodobých pomluv, urážek a obtěžování rodiny Hladíkových ze strany jejich souseda Dušana Kubíka.

Jednání se týkalo nejen opakovaných útoků na sociálních sítích, ale také dlouhodobého nepořádku a záboru veřejného prostoru u vstupu k Farmě Kapsa, který poškozuje vzhled celé lokality. Přestože byl pan Kubík na situaci opakovaně upozorňován, problém přetrvává dodnes.

Soudkyně, zkušená a důsledná žena, si hned na začátku sjednala v soudní síni pořádek. Hned v úvodu musela upozornit Hladíkovy, aby během jednání nedojídali bonbóny – žvýkání a cucání sladkostí totiž do soudní síně opravdu nepatří. Tento drobný moment zároveň ukázal, že jednání bude vedeno důsledně a bez výjimek.

Uvedla také, že případ zná z veřejných zdrojů, včetně mediální reportáže, která se situaci věnovala: Viz reportáž:  Když je obec krátká na jednoho trapiče

Nejprve se pokusila o smírné řešení. Pana Kubíka se přímo zeptala, proč dlouhodobě neřeší stav okolí svého pozemku, když je zřejmé, že působí neesteticky, obtěžuje okolí, hyzdí vstup do kontaktního zooparku a poškozuje dobré jméno sousedů i obce.

Pan Kubík začal situaci vysvětlovat údajnou vlhkostí domu způsobenou vodou ze silnice. Podle něj právě tato voda vedla ke vzniku skládky. Jinými slovy: místo technického řešení vznikl dlouhodobý problém pro celé okolí.

Pan Hladík upozornil, že hlavní příčinou vlhkosti jeho domu je chybějící okap. Držáky na střeše jsou, ale samotný okap chybí už několik let. Soudkyně tuto skutečnost potvrdila a konstatovala, že bez řádného odvodnění nemůže žádný dům dlouhodobě fungovat. 

Viz obrázek Kubíkovi skládky a chybějících okapů.

Když tato verze Kubíka neobstála, přišla další výmluva. Pan Kubík tvrdil, že nemůže skládku uklidit, protože na místě parkují auta návštěvníků zooparku. Přestože sezóna zooparku skončila dávno a parkování je zde jen výjimečné, má mu to údajně bránit v nápravě. Zajímavé je, že při navážení odpadu mu zaparkovaná vozidla nikdy nepřekážela.

Dalším tématem byly pomluvy na sociálních sítích. Pan Kubík uvedl, že je nemůže odstranit, protože ztratil přístup k účtu. Soudkyně připomněla možnost přizvat IT odborníka. Pan Hladík doplnil, že obnovení hesla je dnes otázkou několika minut.

Soudkyně zároveň upozornila, že pomluvy a urážky od Kubíka musí být při dalším jednání ještě podrobněji zdokumentovány. Hladíkovi přislíbili, že dokumentaci doplní.

Závěrem soudkyně nařídila panu Kubíkovi, aby do 14 dnů odstranil pomlouvačné a urážlivé příspěvky. Otázkou zůstává, zda bude stejně důsledný i v nápravě nepořádku a záboru prostoru, který zatím nadále trvá. Jeho počínání by pak soud mohl určitě zohlednit.

Celý průběh jednání ukázal jasný rozdíl mezi věcným přístupem soudu a dlouhodobou neochotou pana Kubíka řešit své povinnosti vůči okolí. Soud postupoval na základě faktů a bez tolerance k výmluvám. Přesně tak, jak by měla fungovat spravedlnost — nejen na papíře, ale i v reálném životě.

Smutné je, že podobné problémy musí řešit až soud, protože obec Třebčice a město Nepomuk -  přestupkové oddělení, situaci dlouhodobě řešily nedostatečně a bez výsledku.

Tento případ ukazuje, že problémy se samy nevyřeší a že mlčení ani přehlížení nikam nevede. Respekt k okolí, odpovědnost a ochota napravit chyby jsou základem fungující společnosti. Kdo je dlouhodobě odmítá, musí počítat s tím, že jednou přijde řada i na něj.

Tento případ zároveň připomíná, že má smysl ozvat se proti bezpráví, nepořádku a nespravedlnosti. Mlčení nikdy nic nevyřeší. Pravda a slušnost se samy neobhájí – je potřeba za ně bojovat.

SZOK