Foto. SZOK

Na východním okraji Třebčic, přímo u domu současné starostky Jany Kubíkové, leží obecní pozemky. Obec je už více než deset let propachtovává Vrčeňské zemědělské a.s. Firma za ně má obci platit pachtovné a pozemky mají sloužit k zemědělské činnosti.

Papírově jednoduché.

Jenže realita na místě vypadá úplně jinak.

Na části těchto ploch podle dlouhodobého přímého pozorování hospodaří a techniku či materiál zde umisťuje Dušan Kubík, syn starostky Jany Kubíkové. Při příjezdu do Třebčic od Mohelnice je tenhle obrázek těžké přehlédnout. Místo zemědělského pozemku zde část prostoru působí spíš jako parkoviště zemědělské techniky a odkládací či skladovací plocha. (skládka bordelu).

A tak vznikla jednoduchá otázka:

Jak je možné, že obec pronajímá pozemky jedné firmě, ale faktický stav na místě vypadá úplně jinak?

Začali jsme pátrat.

A čím více dokumentů získáváme, tím absurdnější celý příběh je.

Obec má smlouvu s Vrčeňskou. Jenže pozemky používá Příkosická

Pachtovní smlouva je uzavřena mezi Obcí Třebčice a Vrčeňskou zemědělskou a.s.

Jenže obec sama 29. června krajskému úřadu napsala, že Vrčeňská pozemky přenechává Příkosické zemědělské a.s.

Tak jsme se zeptali na jednu úplně elementární věc:

Dala Obec Třebčice souhlas, aby její pozemky byly přenechány další společnosti?

Odpověď starostky ze dne 15. srpna je dokonale stručná:

Ne. Obec takový souhlas nevydala.

A teď pozor.

Obec zároveň přiznává, že nemá ani jinou smlouvu, dohodu, oznámení nebo písemný dokument, který by užívání pozemků Příkosickou přímo vysvětloval.

Takže si to přeložme do normální češtiny.

Obec pronajala svůj majetek firmě A.
Na majetku hospodaří firma B.
Obec k tomu souhlas nedala.
Dokument vysvětlující proč tam firma B je, obec nemá.

A vedení obce?

Žádný poplach.

Žádný okamžitý právní rozbor.

Žádný razantní zásah.

Prý se o tom bude jednat v září.

To už není hospodaření.

To je Kocourkov s elektronickým podpisem.

Jednou Příkosická „převzala“ Vrčeňskou. Podruhé ji Vrčeňská jen pustila na pozemky

Ještě zábavnější – kdyby nešlo o obecní majetek – jsou dvě úřední verze stejného příběhu.

V prvním přípisu ze dne 29. června starostka krajskému úřadu tvrdí, že obec jednala s Příkosickou zemědělskou a že Příkosická je „nástupcem“ Vrčeňské.

Ve druhém přípisu ze stejného dne už obec tvrdí, že jednala s Vrčeňskou, která pozemky Příkosické přenechává.

Tak co je pravda?

Převzala Příkosická Vrčeňskou?

Nebo Vrčeňská dál existuje a pouze předává obecní pozemky Příkosické?

Tohle není opravený překlep.

To jsou dvě různé verze toho, kdo nakládá s obecním majetkem.

A Krajský úřad skutečně potvrdil, že dostal dva přípisy obce ze stejného dne.

A teď vrchol: obec žádné důkazy ke svému vlastnímu tvrzení neměla

Když jsme se zeptali, z čeho obec vůbec vycházela, přišla odpověď hodná místního kabaretu.

Informaci o údajném „sloučení“ či převzetí společností prý obec získala ústně od paní Plajznerové.

A dokumenty?

Žádné nemá.

Mají jí být teprve dodány.

To znamená, že vedení Třebčic posílalo krajskému kontrolnímu orgánu informace o právních a majetkových vztazích kolem obecních pozemků, aniž mělo v ruce dokument, kterým by je dokázalo.

To je neuvěřitelné.

Normální vedení:

Nejdřív zjistíme fakta. Potom něco napíšeme kraji.

Třebčice:

Něco napíšeme kraji. Fakta snad seženeme později.

Je to ještě neschopnost?

Je to výmluva?

Nebo už jde o vědomé vytváření takové verze reality, která je v danou chvíli pro vedení obce nejpohodlnější?

A mezitím syn starostky užívá prostor dál

Pro občana je přitom nejabsurdnější, že to celé není nějaká akademická právní debata o parcelách ukrytých deset kilometrů za vesnicí.

Ty pozemky jsou přímo u domu starostky.

A stav na místě lze vidět vlastníma očima.

Jestli jsou pozemky podle smlouvy určeny k zemědělskému využití, má vedení obce vysvětlit, proč je na části ploch nepořádek, technika, materiál a proč celé místo dlouhodobě působí jako skladovací či odstavná plocha.

A hlavně:

Na základě čeho tam Dušan Kubík fakticky hospodaří?

Normální starosta by smlouvu okamžitě položil právníkovi na stůl

Kdyby toto zjistil starosta, jehož rodina s pozemky nemá vůbec nic společného, postup by byl poměrně logický.

1) zjistit, zda Vrčeňská porušila smlouvu tím, že pozemky bez souhlasu obce přenechala dál.

2) zjistit, kdo na obecních pozemcích skutečně hospodaří a jaký k tomu má právní titul.

3) prověřit, zda způsob využívání odpovídá zemědělskému pachtu.

4)  požadovat odstranění všeho, co tam podle smlouvy nemá být.

5)  právně posoudit výpověď pachtu. Občanský zákoník totiž u neoprávněného přenechání propachtované věci jinému bez předchozího souhlasu propachtovatele počítá i s možností výpovědi bez výpovědní doby; konkrétní smluvní a právní stav je samozřejmě nutné nejprve ověřit.

A teprve potom rozhodovat, komu bude obecní půda patřit do užívání v budoucnu.

Co dělají Třebčice?

Chystají schůzku.

Ani vlastní tisícovku nevymohli

Aby obrázek hospodaření nebyl málo groteskní, máme ještě peníze.

Podle smlouvy měla obec obdržet 12 918 Kč.

Dostala 11 845 Kč.

Chybí 1 073 Kč.

Obec sama krajskému úřadu napsala, že ji nikdo o změně výše pachtovného neinformoval.

A nyní sama přiznává, že Vrčeňskou ani písemně nevyzvala k doplacení.

To není kauza kvůli tisícikoruně.

To je test základní schopnosti vedení obce:

Umíte vůbec hlídat vlastní smlouvu?

Odpověď zatím příliš lichotivě nevypadá.

Kubíková napravuje problém tak, aby se pokud možno nic nezměnilo?

A tady se dostáváme k jádru celé věci.

Kraj zjistil v hospodaření obce závažné chyby a nedostatky.

Obec zjistila, že nemá souhlas k přenechání pozemků.

Nemá dokumenty k Příkosické.

Nevymohla ani smluvní rozdíl.

Neví přesně, co se mezi firmami právně stalo.

Na pozemcích je přitom dlouhodobě vidět faktické užívání spojené se synem starostky.

Co by měl být výsledek?

Razantní vyčištění celého vztahu.

Jenže současné vedení místo toho působí, jako by se snažilo hlavně najít způsob, jak současný stav převléknout do nových papírů a nechat všechno pokračovat dál.

Je to skutečný účel?

To musí vysvětlit Jana Kubíková.

Protože jestli bude výsledkem celé „nápravy“ pouze nový pacht, po kterém bude její syn dál používat stejné plochy stejným způsobem, pak se občané mohou právem ptát:

Koho vlastně starostka při správě těchto pozemků chránila – obec, nebo vlastní rodinu?

A Martínek? Místostarosta, nebo poslušný poskok?

A kde při tom všem stojí místostarosta Jindřich Martínek?

Místostarosta nemá být kancelářský poskok starostky.

Má být jedním z lidí odpovědných za chod obce.

Ale lidé obce vidí, že Martínek je jen  poslušný poskok a uřední krysa Jany Kubíkové.

Kubíkovi si z něho udělali uředníka, který pilně pracuje pro jejich rodinu, nikoli pro obec.

Kraj našel chyby. Obec při jejich nápravě udělala další

A aby byla groteska kompletní, obec nezvládla bez problému ani nápravu.

Ekonomický odbor Krajského úřadu Plzeňského kraje už oficiálně potvrdil, že obec sice zaslala zprávu o nápravných opatřeních včas, ale v zákonné lhůtě neuvedla povinnou lhůtu pro podání zprávy o jejich plnění.

Kraj proto nevyloučil možné přestupkové řízení.

Třebčický model hospodaření už tedy skoro připomíná perpetuum mobile:

Kraj najde chybu.
Obec chybu napravuje.
Při napravování udělá další chybu.
A potom pošle další papír.

Hospodářská kriminálka už má co číst

Problematika obecních pozemků byla předána také hospodářské kriminálce.

To samozřejmě neznamená, že byl prokázán podvod nebo jiný trestný čin.

Ale po dnešních odpovědích už není co bagatelizovat.

Policie může velmi jednoduše zjišťovat:

Kdo pozemky skutečně používal?

Kdo o tom věděl?

Kdo měl z jejich užívání prospěch?

Proč obec neřešila porušování smlouvy?

Proč neměla dokumenty?

Proč připravovala nový vztah ještě před vyřešením starého?

A zda za celým chaosem byla jen neuvěřitelná neschopnost – nebo vědomá snaha zachovat výhodný stav pro konkrétní osoby. Dušana Kubíka.

Už dost

Jedna chyba se stát může.

Dvě také.

Ale tady už máme:

závažné chyby v hospodaření,
nedoložené záměry,
rozdílné platby,
nevymáhané peníze,
přenechané pozemky bez souhlasu,
chybějící dokumentaci,
dvě odlišné úřední verze stejného příběhu,
pozemky fakticky spojované se synem starostky
a další smlouvu chystanou ještě před úplným vyjasněním minulosti.

Tomu už se těžko říká smůla.

A čím dál obtížněji také pouhá administrativní chyba.

Buď vedení Třebčic absolutně netuší, co dělá se svým vlastním majetkem, nebo velmi dobře ví, co dělá, a doufá, že se nikdo nebude ptát příliš podrobně.

Ani jedna varianta není důvodem, proč by Jana Kubíková a její nejbližší politické okolí měli dostat další čtyři roky.

Obec nepotřebuje další výmluvu.

Nepotřebuje třetí verzi přípisu.

Nepotřebuje další smlouvu, která přikryje minulost.

Potřebuje vedení, které nebude zachraňovat problematické vztahy, ale majetek obce.

A jestli toho současná starostka a místostarosta nejsou schopni, pak je opravdu nejvyšší čas, aby skončili.

SZOK