Kdyby šlo o grotesku, byla by to dobrá komedie. Jenže neni. Jde o skutečný případ z obce Třebčice, kde měl Dušan Kubík roky skládku a zábor na obecním pozemku – a stát si s tím dodnes neví rady.

Zatímco skládka zůstává na místě a zábor nebyl odstraněn, Ministerstvo vnitra se nyní přetahuje s Krajským úřadem Plzeňského kraje o to, kdo a jak pochybil při kontrole nečinnosti. A Kubík? Ten se může jen smát. Protože realita na místě se nemění.

Jak to celé začalo

Na obecním pozemku se roky nacházela skládka a stavební materiál, který tam neměl co dělat. Opakované podněty, upozornění i žádosti o řešení narážely na zeď. Městský úřad Nepomuk nekonal. Věc se neřešila, odkládala, rozplývala se v čase.

Teprve po tlaku zvenčí zasáhl kraj.

Kraj nařídil, Nepomuk nekonal

V srpnu 2025 vydal Plzeňský kraj opatření proti nečinnosti. Nepomuku bylo uloženo zahájit přestupkové řízení nejpozději do 12. září 2025. Jasný termín, jasná odpovědnost.

Jenže se nestalo nic, co by tomu odpovídalo:
– veřejnost se nedozvěděla žádnou spisovou značku,
– nebylo oznámeno žádné rozhodnutí,
– nebyly sděleny žádné konkrétní úkony.

Skládka i zábor zůstaly.

Kraj tvrdí: „splněno“. Jak? Nevíme

Plzeňský kraj následně prohlásil, že opatření proti nečinnosti bylo splněno. Když ale přišly otázky jak, kdy a na základě čeho, odpovědi se začaly vyhýbat realitě.

Na žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím kraj nejprve tvrdil, že informace „nespadají do jeho působnosti“. Když to neprošlo, přišla další verze: informace prý neexistují, protože si kraj nepořídil kopii spisu, který měl k dispozici.

To už neobstálo ani u Ministerstva vnitra.

Ministerstvo vnitra: tohle nestačí

Ministerstvo vnitra už jednou konstatovalo nezákonný postup a nyní jde ještě dál. Říká v podstatě toto: nelze tvrdit, že informace neexistují, když se k nim kraj dříve písemně vyjadřoval. Nelze odmítnout žádost jen proto, že byl spis vrácen. A pokud kraj hodnotil splnění opatření, musí být schopen říct, na základě čeho.

Výsledkem je absurdní situace, kdy Ministerstvo vnitra „peskuje“ Plzeňský kraj, aby dodatečně vysvětlil, jak vlastně kontrolu provedl a proč odmítal informace.

Mezitím realita

Zatímco se úřady přou:
– skládka na obecním pozemku nezmizela,
– zábor nebyl napraven,
– přestupkové řízení není transparentně doloženo.

Jediný, kdo z celé věci vychází bez újmy, je ten, kvůli komu to celé začalo.

Časová osa pro ty, kdo se v tom ztrácí

– roky před 2025: skládka a zábor, nečinnost
– 7. 8. 2025: kraj nařizuje zahájit přestupkové řízení
– 12. 9. 2025: konečný termín, do kdy měl Nepomuk jednat
– podzim 2025: kraj tvrdí, že opatření bylo splněno
– listopad–prosinec 2025: odmítání informací, „neexistují“
– 4. 12. 2025: Ministerstvo vnitra poprvé konstatuje pochybení
– 19. 12. 2025: kraj znovu odmítá informace
– leden 2026: Ministerstvo vnitra znovu zasahuje

Skládka, zábor: stále na místě.

A teď ta nepříjemná otázka

K čemu je vlastně Jana Kubíková, starostka obce Třebčice, když se roky na obecním pozemku hromadí skládka, obec nekoná a věc musí řešit město, kraj a ministerstvo? K čemu je starostka, pokud nedokáže – nebo nechce – řešit elementární pořádek na obecním majetku, navíc v situaci, kdy jde o jednání jejího syna?

A k čemu je Jindřich Martínek, místostarosta obce, který měl hájit obecní zájem? Místo toho sledujeme mlčení, zbabělost, alibismus a posouvání odpovědnosti výš – až na Ministerstvo vnitra.

Celá tahle kauza totiž vůbec nemusela existovat. Stačilo, aby obec jednala tehdy, kdy jednat měla. Stačilo, aby vedení obce dělalo to, k čemu bylo zvoleno. Nestalo se.

Výsledek?
Skládka a zábor jsou dál na místě.
Úřady se hádají mezi sebou.
A člověk, kvůli kterému to celé vzniklo, se může smát.

Ne proto, že by měl pravdu.
Ale proto, že ti, kdo měli jednat jako první, selhali jako první.

Otázkou už není, jestli se něco stalo špatně. Otázkou je, kdy se začne řešit, kdo za to ponese odpovědnost.