Vizualizace: ChatGPT

Na první pohled obyčejný venkovský dům. Ve skutečnosti ale dům čp. 14 v Třebčicích ukrývá příběh jedné z nejvyhlášenějších hospod v okolí.

Od roku 1770 je v historických záznamech veden jako hostinec. Tehdy v něm hospodařil Šimon Suk. O téměř sto let později se z domu stal podnik, o kterém se mluvilo široko daleko. Říkalo se mu Kuželovic zlatý důl.

Hospoda, která nikdy nezavírala

Největší slávu zažíval hostinec v letech 1860 až 1870. Třebčicemi tehdy vedla frekventovaná cesta z Písku přes Blatnou a Nepomuk směrem na Plzeň.

Po cestě projížděli formani s těžkými povozy a právě u třebčického hostince často zastavovali. Když bylo potřeba vyjet do kopce, hostinský Kužel poskytoval formanům takzvanou přípřež – zapůjčil jim své koně, aby náklad vytáhli vzhůru.

Hospoda tak nebyla jen místem, kde se člověk zastavil na pivo a jídlo. Byla důležitou zastávkou na tehdejší dopravní trase. A protože kolem ní proudilo tolik lidí, začalo se jí říkat Kuželovic zlatý důl.

Podle historického přehledu obce byla hospoda vyhlášená a nikdy se nezavíralo. Živo v ní mělo být ve dne i v noci. O hostinci věděl také otec spisovatele Alexandra Berndorfa, který kolem něj chodíval při cestách z Plzně do Podhůří.

Nejen pivo, ale celý život obce

Třebčický hostinec nebyl pouze hospodou. Byl místem, kde se odehrával společenský život celé obce.

Konaly se zde taneční zábavy, přednášky i schůze. V roce 1934 byla v místním hostinci založena Dělnická tělocvičná jednota a její členové zde také cvičili. O rok později se v hostinci konala přednáška o T. G. Masarykovi a večer taneční zábava.

Po osvobození v květnu 1945 se do hostince odebrali obyvatelé společně s americkými vojáky. Slavila se svoboda a samozřejmě nechyběla ani taneční zábava. Později se zde konaly také schůze spojené se založením JZD.

Pro tehdejší Třebčice byl hostinec něčím, co dnes v mnoha malých obcích nenajdeme – místem setkávání, zábavy, diskusí i společných oslav.

Konec formanské éry

Slavné časy začaly pomalu mizet s příchodem železnice. Když se změnily dopravní trasy a formanské povozy přestaly Třebčicemi proudit v takovém množství, hostinec přišel o podstatnou část svých zákazníků.

Hospoda ještě nějakou dobu fungovala, ale už nikdy nebyla tak živá jako v době, kdy se kolem ní ve dne i v noci zastavovali formani. Nakonec zavřela úplně a z bývalého hostince se stal statek.

Dnes se dům znovu objevil v nabídce. Podle realitního inzerátu má přibližně 200 metrů čtverečních užitné plochy, rozsáhlý pozemek o výměře 2 570 metrů čtverečních, hospodářskou budovu a stodolu. Část rekonstrukce už proběhla, ale interiér čeká na dokončení. Zachovány jsou například trámové stropy, parketové podlahy, mozaiková dlažba, cihlové oblouky a kamenné prvky.

Vrátí se sem ještě někdy hospoda?

Dům má dnes podle nabídky sloužit především jako rodinné bydlení. Při pohledu na jeho historii se ale nabízí otázka, zda by mu neslušel návrat k původnímu účelu.

Nemusela by se vracet hospoda z 19. století s koňskou přípřeží. Stačilo by malé posezení, kavárna, penzion nebo prostor, kde by se znovu mohli potkávat lidé z Třebčic a okolí.

 Jedno je jisté. Kdo si koupí dům čp. 14, nekupuje jen staré zdi a velký pozemek. Kupuje místo, kterému se kdysi říkalo Kuželovic zlatý důl – hostinec, který býval srdcem obce a kde se podle kroniky nezavíralo ve dne ani v noci.

V době přípravy článku byla nabídka na realitním webu označena jako rezervovaná. Možná tedy už má dům svého nového majitele. Teď bude záležet jen na něm, zda zůstane pouhým domem, nebo v něm jednou znovu ožije hospoda.

Hospoda v Třebčicích ?

Situace v Třebčicích je dnes téměř opačná. Poslední legální klub – fakticky jediná, poslední, legální hospoda v obci – skončil na podzim 2025 poté, co místostarosta Jindřich Martínek nechal vypovědět smlouvu. Přesvědčivé veřejné vysvětlení, proč musel legální provoz skončit, dodnes nezaznělo.

Možná právě proto dnešní vedení obce o hospodu příliš nestojí. Hospoda totiž není jen o pivu. Lidé se v ní potkávají, mluví spolu a vytvářejí si vlastní názor na to, co se v obci děje. A to se jim asi nelíbilo? 

SZOK