V obcích se to opakuje pořád dokola.
Zastupitel nechodí na zasedání zastupitelstva – a hned se rozjede vlna kritiky.

„Neplní si povinnosti.“
„Bere peníze a nic nedělá.“
„Tak ať odstoupí.“

Zní to jednoduše.
Ale realita je složitější – a někdy i nepříjemnější.

Zastupitel není zaměstnanec

Zastupitel není zaměstnanec, kterému někdo jednoduše rozepisuje směny a přikazuje, co si má myslet. Mandát získal ve volbách a odpovídá se především voličům. Nikdo ho nemůže nutit, jak má hlasovat nebo jaký má zastávat postoj. Současně ale zákon říká, že člen zastupitelstva má povinnost účastnit se zasedání. Neúčast sama o sobě však neznamená automatický konec mandátu ani jednoduchý postih.

Neúčast není vždy selhání

A tady se dostáváme k jádru věci.

Neúčast totiž nemusí být nezájem.
Může to být jasný vzkaz:

„Takhle nastavené zastupitelstvo nefunguje.“
„Tento způsob vedení obce nepovažuji za správný.“
„Nebudu svou účastí vytvářet dojem, že je vše v pořádku.“

To není útěk.
To je postoj.

Postoj, který říká: je potřeba změna

Když účast znamená souhlas

V politice to není nic výjimečného.
Viděli jsme to i ve vyšší politice – celé strany odcházely z jednání, odmítaly se účastnit, když měly pocit, že systém nefunguje nebo je nastaven špatně.

Je to nepohodlné? Ano.
Komplikuje to fungování? Ano.

Ale právě proto to má váhu.

Protože horší než konflikt je tichý souhlas.
Horší než neúčast je přítomnost, která jen legitimizuje něco, co je podle člověka špatně.

Zastupitel totiž nemá povinnost „podporovat chod obce za každou cenu“.
Má povinnost mít názor – a nést za něj odpovědnost.

A někdy ten názor znamená říct:

„Takhle ne.“
„Tohle vedení obce podporovat nebudu.“

Proč tedy neodstoupí?

A možná někoho napadne:
„Tak proč prostě neodstoupí?“

Protože právě tím by se nic nezměnilo.

Na její místo by přišel někdo další.
Někdo, kdo nebude klást otázky.
Kdo bez váhání přikývne.
Kdo ohne hřbet a přizpůsobí se. 

Zůstat a nést svůj postoj – i když je nepohodlný – je někdy těžší než odejít.
Ale právě v tom je smysl.

Nejde o funkci.
Jde o změnu.

Postoj není slabost

A historie téhle země nám ukazuje jednu věc:

Ne všechno, co „funguje“, je správné.
A ne každá účast je správná.

Někdy je správné se postavit.
Někdy je správné říct ne.
A někdy je správné se otočit zády a nespolupracovat s tím, co člověk považuje za špatné.

Ne proto, že by chtěl škodit.
Ale proto, že nechce být součástí něčeho, s čím nesouhlasí.

Kde je skutečný problém?

Takže než příště zazní:
„Proč tam nechodí?“

zkusme si položit jinou otázku:
"Proč tam nechce být?"

Možná totiž nejde o jednoho zastupitele.
Možná jde o to, že současné nastavení nefunguje – a někdo na to má odvahu upozornit.

Nejsilnější zbraní zastupitele je někdy právě to, že dokáže ukázat, že je něco špatně.

Závěr

A to není slabost. To je charakter.

A možná stojí za to připomenout ještě jednu věc.

A někdy právě ten, kdo chybí, říká nejvíc.

SZOK