Foto: ChatGTP

Ze Ždírecké hospody k nám pravidelně vozí obědy. Člověk čeká, že se nají, poděkuje a bude pokračovat v práci. Dnešní žemlovka však nebyla jen obyčejným obědem. Byl to návrat do dětství na jednom talíři.

Měl jsem podobný pocit jako přísný kritik Anton Ego v animovaném filmu Ratatouille. Celý život ochutnává ta nejvybranější jídla, tváří se, jako by právě kousl do citronu, a žádný kuchař mu není dost dobrý. Pak ale ochutná obyčejné ratatouille, které mu připravil krysák Remy, a jediné sousto ho rázem přenese do dětství. Najednou je zase malým klukem a před ním stojí talíř jídla od maminky.

Přesně to se dnes stalo mně.

Žemlovka byla vláčná, voňavá, sladká tak akorát a chutnala skoro přesně jako ta, kterou dělávala moje maminka. Žádné moderní umění na talíři, žádná pěna, prach, jedlá květina ani tři kapky omáčky rozpočítané pravítkem. Prostě poctivá žemlovka, po které člověk na chvíli zapomene na práci, účty i na to, kdo ho zase naštval.

Doufám tedy, že ve Ždírecké hospodě nevaří krysa. Nebo snad ano?

Vlastně je mi to jedno :-) Hlavně jí vyřiďte, že dnešní žemlovka byla výborná a že si ji klidně dám znovu. 

Velká pochvala kuchařce, kuchaři i celému rozvozu. Maminka by tuhle žemlovku určitě schválila – a to už je u nás nejvyšší možné gastronomické ocenění.

Malý žemlovkový koutek

Žemlovce se také říká zemlbába nebo žemlová bába. Název pravděpodobně souvisí s německým slovem Semmel, které znamená housku nebo žemli, a s lidovým označením „bába“ pro určitý druh pečeného nákypu.

Základ je přitom geniálně prostý: starší bílé pečivo namočené v mléce, jablka, cukr, skořice a máslo. Každá rodina si ji ale dělá trochu jinak. Někdo přidává tvaroh, jiný rozinky namočené v rumu, další hrušky, marmeládu nebo sladký bílkový sníh. Existují dokonce i žemlovky z vánočky.

A právě v tom je její kouzlo. Žemlovka možná nikdy nebude vypadat tak vznešeně jako jídlo z luxusní restaurace, ale málokterý pokrm dokáže člověka jediným soustem vrátit o několik desítek let zpátky.

A ta dnešní ze Ždírecké hospody to dokázala dokonale. Viz odkaz: https://www.obec-zdirec.cz/obec-1/zdirecka-hospoda/

A proč bych vlastně nepoděkoval, když jsem si tak pochutnal? Děkovat by se mělo mnohem častěji. Kritizovat umí skoro každý, ale pochválit dobrou práci už tolik lidí nenapadne. A přitom právě obyčejné „děkuji“ může někomu udělat celý den o něco hezčí.

A jak tam chutná vám?

Petr Král