Pod Zelenou horou měla kdysi podle pověsti téct krev poražených vojáků a zbarvit potok do ruda. O několik staletí později se o moc nad Nepomukem bojuje úplně jinak. Bez mečů, kopí a mrtvých v potoce. Kdo chce město řídit, musí přijít mezi lidi, přesvědčit je – a pokorně si říct o jejich hlas.

NEPOMUCKÉ VOLBY NANEČISTO HLASUJTE ZDE

Kousek od Nepomuku, pod Zelenou horou, stojí nenápadný Červený most.

Kdo kolem něj projde bez znalosti jeho příběhu, uvidí pěknou historickou stavbu přes potok. Kdo ale zná místní pověsti, možná se na vodu pod jeho obloukem podívá trochu jinak.

Červený most je kulturní památkou. Jde o pozdně barokní zděný most s jediným přibližně půlkruhovým obloukem a charakteristickými oválnými otvory v zábradlí. Podle památkáře Pavla Kroupy pochází z konce 18. století. Protéká pod ním potok Muchovka, označovaný také jako Mihovka.

Jenže pověst, která je s mostem spojena, nás zavede ještě o několik století zpátky.

Krev měla zbarvit celý potok

Roku 1419 obsadil Zelenou horu husitský hejtman Mikuláš z Husi. Následující rok byl nedaleký cisterciácký klášter za husitských válek zničen. Zelená hora se následně dostala do rukou Bohuslava ze Švamberka.

A právě s touto bouřlivou dobou spojuje místní tradice příběh Červeného mostu.

Podle pověsti se na úpatí Zelené hory počátkem roku 1420 odehrál prudký boj, při němž měl Bohuslav ze Švamberka vytlačit Mikuláše z Husi a jeho muže.

Boj měl být tak krvavý, že potok Muchovka se naplnil krví poražených.

Právě od krvavě zbarvené vody měl později dostat své jméno Červený most.

Dnešní kamenný most tehdy samozřejmě nestál. Je o několik století mladší. I samotné podání pověsti připouští, že pokud zde tehdy nějaký most vůbec byl, byl nejspíš dřevěný.

Most, který se prý odmítal stát bílým

Legenda pokračuje ještě zvláštněji.

Lidé se údajně pokoušeli most několikrát nabílit. Jenže bílá barva neměla vydržet a most se měl vždy znovu zbarvit do červena.

Skutečnost je samozřejmě méně tajemná, ale docela zajímavá. Památkáři při pohledu na starší vrstvy skutečně zjistili, že červenou barvu měl most už v minulosti.

A pak jsou tu mrtví vojáci.

Podle další části pověsti má být v době výročí dávného boje v noci u mostu slyšet nářek raněných a umírajících.

Mohli bychom to považovat jen za několik století starou strašidelnou historku. Jenže při výzkumu místních pověstí popisovali ještě současní obyvatelé Nepomucka v okolí mostu podivné a nepříjemné pocity. Objevilo se i vyprávění o mlčící postavě, která měla v noci jednoho člověka u mostu sledovat a přibližovat se k němu.

Jestli u mostu skutečně straší, necháme raději na odvážnějších.

Dříve rozhodoval meč

Příběh Červeného mostu ale před letošními volbami připomíná ještě něco jiného.

Po většinu historie bylo vlastnictví hradu, panství nebo města otázkou moci. Když chtěl někdo strategické místo získat, nepřišel s volebním letákem.

Přišel s vojskem.

O výsledku rozhodovala síla, peníze, původ a počet ozbrojených mužů.

Prohrát boj o moc tehdy mohlo znamenat přijít o majetek, hrad – a někdy i o život.

Z tohoto pohledu je dnešní boj o vedení města až neuvěřitelně civilizovaný.

Dnes musí kandidát přijít za voličem

Ve dnech 9. a 10. října 2026 se v Nepomuku stejně jako v dalších českých obcích uskuteční komunální volby.

Žádné dobývání Zelené hory.

Žádná jízda na koních.

Žádné kopí.

Žádný potok plný krve.

Kdo chce dnes získat politický vliv nad městem, je odkázán na něco mnohem obyčejnějšího.

Musí přesvědčit své sousedy, aby mu dobrovolně dali hlas.

Najednou nerozhoduje, kolik máte vojáků.

Rozhoduje, kolik lidí vám věří.

A je tu ještě jeden důležitý rozdíl. Obyvatelé Nepomuku ve volbách nevolí přímo starostu. Zvolí městské zastupitelstvo – nejvyšší orgán městské samosprávy. A právě noví zastupitelé potom rozhodnou o vedení města.

Zbraně se změnily

Ani dnešní volební souboj samozřejmě nemusí být přehlídkou vzájemné lásky.

Místo mečů máme sociální sítě.

Místo válečných praporů volební plakáty.

Místo útoku na opevnění přicházejí debaty, programy, články a občas i pořádná slovní přestřelka.

Stále jde o souboj.

Jen jeho vítěze už neurčí člověk s ostřejším mečem.

Určí ho voliči.

 

Od Červeného mostu k volební urně

Možná proto stojí za to se letos před volbami u Červeného mostu zastavit.

Nad ním se tyčí Zelená hora. Pod obloukem protéká Muchovka. Okolní louky vznikly na místě někdejších rybníků Chobot a Palach a s krajinou jsou spojeny dějiny i pověsti staré stovky let.

Podle jedné z nich tady po dávném boji tekla voda rudá krví.

V říjnu 2026 už poteče Nepomukem něco podstatně klidnějšího.

Proud voličů k volebním urnám.

Kandidáti tentokrát nebudou potřebovat zbroj.

Budou potřebovat hlasy.

A možná právě v tom je největší změna za posledních šest století:

Kdysi se o moc bojovalo mečem. Dnes o ni musí kandidát požádat občany.

NEPOMUCKÉ VOLBY NANEČISTO HLASUJTE ZDE

 

SZOK