Výtluky, díry, zvlněná vozovka, těžká nákladní doprava a problematický most.

Přes Třebčice podle dostupných údajů projede přibližně 500 vozidel denně a nejde jen o malé dodávky – po komunikaci projíždí technika a nákladní vozidla o hmotnosti klidně 15, 20 nebo 30 tun. To už je pořádná zátěž i pro silnici v dobrém stavu. Natož pro vozovku, na které dnes výtluky, propadlá místa a nerovnosti rozhodně nejsou výjimkou.

A nejde jen o nepohodlí řidičů. Lidé bydlící v domech kolem silnice u železnice popisují, že při průjezdu těžkých nákladních aut se jejich domy doslova otřásají. Když mnohatunové vozidlo vjede do nerovností a výtluků, rána se nepřenese jen do podvozku – vibrace jdou přes vozovku a podloží dál do okolních staveb. Pro místní tak špatný stav silnice není něco, co vidí pouze z okna. Oni ho doma doslova cítí.

Kdo přes Třebčice pravidelně jezdí, ví, že některé úseky vozovky jsou ve velmi špatném stavu. Výtluky nejsou výjimkou a komunikaci přitom dál zatěžují i nákladní automobily.

Logická otázka tedy zní:

Proč se silnice prostě neopraví?

Jenže právě to „prostě“ je problém.

 

Pozemek kraje. Silnice podle kraje ne

SÚSPK potvrdila, že pozemek parc. č. 894/1 v k. ú. Třebčice vlastní Plzeňský kraj. Současně však uvedla, že komunikace v předmětném úseku není vedena jako silnice II. ani III. třídy a nebyla SÚSPK svěřena do správy.

A pokračuje ještě jednoznačněji: podle SÚSPK samotnou komunikaci Plzeňský kraj nevlastní, SÚSPK není jejím správcem a neeviduje proto ani její kontroly, závady, opravy či plány údržby.

Přeloženo do normální češtiny:

Pozemek pod silnicí – kraj.
Komunikace – podle SÚSPK nikoliv kraj.
Správce – SÚSPK jím není.

Neznamená to, že silnice právně „nikomu nepatří“. Znamená to ale, že z dostupných dokumentů zatím není jasné, kdo je vlastníkem a kdo má problémový úsek skutečně opravovat.

Možná desítky let starý problém

Klíč může být v historii.

Původní hlavní tah vedl přes Třebčice ještě před vybudováním obchvatu I/20. Po jeho vzniku musel být starý průtah nějak převeden, překategorizován a majetkově vypořádán.

A právě někde tam mohl vzniknout dnešní zmatek.

Zajímavou stopou je technická studie z roku 2019 s názvem:

„Třebčice – silnice III/18616, MK a III/02013 – průtah“.

Zkratka MK označuje místní komunikaci. Teprve původní výkresy studie mohou ukázat, který konkrétní úsek je tímto způsobem označen.

Do celé věci navíc vstupuje i most, u kterého se dlouhodobě řeší problém s rekonstrukcí a majetkovými vztahy. Je proto docela možné, že silnice a most mají stejný historický majetkový problém.

Díry ale na úřední pátrání nečekají

Můžeme hledat stará rozhodnutí, pasporty, převody a studie.

Jenže silnice se mezitím dál používá.

A tady přichází otázka, kterou by podle našeho názoru mělo vedení obce řešit mnohem aktivněji:

Jestli komunikaci momentálně neumíme opravit, proč alespoň neomezit dopravu, která ji dál ničí?

Obec samozřejmě nemůže sama svévolně postavit zákazovou značku. Může ale požádat příslušný silniční správní úřad v Nepomuku o prověření například:

• zákazu tranzitní nákladní dopravy s výjimkou dopravní obsluhy,
• hmotnostního omezení,
• snížení rychlosti,
• případně jiného dočasného opatření podle skutečného stavu vozovky a mostu.

Když ji neumíme opravit, alespoň ji dál zbytečně neničme.

Na silnice méně, na stolní tenis více

A potom je zajímavé podívat se do obecního rozpočtu.

V rozpočtovém opatření č. 3 za červen 2026 obec provedla mimo jiné tyto změny:

− 30 000 Kč — Silnice, opravy
+ 30 000 Kč — Hřiště, stolní tenis

Samozřejmě netvrdíme, že právě těch 30 000 korun mohlo vyřešit problematickou komunikaci. Nemohlo.

Ale občan se může legitimně ptát:

Je v době, kdy máme rozbité komunikace, správným signálem ubrat peníze z oprav silnic a přidat je na stolní tenis?

Hřiště je důležité. Sport také.

Jenže po pingpongovém stole nemusí každý den jezdit celá obec. Po silnici ano.

A cyklisté dostanou cyklopoint

Obec mezitím připravuje  Cyklo point Třebčice.

Podle obecního webu už požádala o dotaci na projekt přibližně za 250 000 Kč. Vzniknout má přístřešek, posezení, stojany na kola, jednoduchý servis, informační tabule nebo místo s vodou. Obec jej prezentuje jako příjemné a bezpečné místo pro cyklisty.

Záměr je to pěkný.

Jen se nabízí trochu třebčická otázka:

Nebyla by pro cyklistu ještě před odpočívadlem užitečná také bezpečná cesta, po které k němu dojede?

Možná tedy budeme mít cyklopoint pro opravdu odvážné cyklisty.

Nejdřív slalom mezi výtluky a nákladními auty, potom zasloužený odpočinek pod přístřeškem.

Ani tady samozřejmě nelze jednoduše říct, že peníze z dotačního projektu bylo možné převést na opravu silnice.

Jde ale o priority a aktivitu vedení obce.

Když dokážeme připravovat nový cyklopoint, měli bychom být stejně aktivní při hledání řešení, aby cesta k němu byla bezpečná.

Tak kdy se silnice opraví?

To dnes zřejmě nikdo neumí slíbit.

Nejdříve bude potřeba definitivně zjistit, komu komunikace patří, kdo je jejím správcem, jaký je majetkový stav mostu a co se s původním průtahem stalo po vybudování obchvatu.

Na jednu věc ale čekat nemusíme.

Na snahu zabránit dalšímu ničení komunikace těžkou tranzitní dopravou.

Rozumné zastupitelstvo může současně hledat vlastníka, tlačit na budoucí opravu a požadovat dočasné dopravní omezení.

Protože jestli budeme pouze čekat, až úřady rozmotají několik desítek let starý majetkový problém, občanům nakonec zbude jediná jistota:

Na ty díry si budeme muset zvyknout.