Tohle už není obyčejná úřední chyba. Tady už to hraničí s naprostou úřední neschopností vedení obce. 

Obec Třebčice odmítla skoro před 1 rokem žádost o informace. Krajský úřad Plzeňského kraje jí to odkýval. Vypadalo to, jako by se obec a kraj navzájem držely za ručičku a společně si říkaly: „Nebojte, my to nějak napíšeme, co si to dovoluje, otravovat nás, uředníky...“

Jenže pak přišel soud.

Správní soud.

A soud nesetřel jen obec. Soud sejmul oba. Obec i kraj. (Psali jsme o tom zde: Hladík vyhrál soud s Plzeňským krajem )

Rozhodnutí obce padlo. Rozhodnutí Plzeňského kraje padlo taky. Tedy žádné „občan otravuje“, žádné „zneužívá právo“, žádné úřední pohádky o tom, jak je obec strašně zatížená.

Soud jednoduše řekl, že úřady nezvládly zákon.

Věc se tedy vrátila k dalšímu řízení a obec měla konečně udělat to, co měla udělat už dávno: žádost řádně vyřídit. (zabralo by to asi 15 minut).

A teď by člověk čekal, že po takové ostudě obec konečně vezme žádost, otevře šuplík, najde dokumenty a normálně odpoví.

Ale ne. V Třebčicích zřejmě platí pravidla jak v Kocourkově!

Obec po rozsudku poslala odpověď, ve které občana odkázala na volby.cz (Ať si to tam najde...) Jenže problém je jednoduchý: občan se neptal jen na výsledky voleb. Ptal se také na to, kdo byl starostou obce, v jakém období funkci vykonával a z jakých dokumentů to lze ověřit.

A to se z volby.cz prostě nedozví.

Starostu nevolí voliči přímo ve volbách. Starostu volí zastupitelstvo obce. To musí být v zápisech, usneseních nebo jiných dokumentech obce. Ne v obecném odkazu na volební web.

Navíc žádost zahrnovala i kandidátní listiny za rok 1990. A ty v požadované podobě na volby.cz také jednoduše nejsou.

Takže co obec vlastně udělala?

• Neodpověděla na podstatu žádosti.
• Neposkytla seznam starostů.
• Neposkytla období výkonu jejich funkcí.
• Neposkytla zápisy ani usnesení o volbě starosty.
• Nevysvětlila, jaké dokumenty má a jaké nemá.

Jen hodila odkaz na internet a tvářila se, že je hotovo. Tohle už není úřední nedorozumění. Tohle je úřední drzost.

A Plzeňský kraj by si měl dát tentokrát opravdu velký pozor. Protože už jednou stál na straně obce a dopadlo to ostudou. Kraj měl být ten rozumný. Ten, kdo obci řekne: „Tohle jste pokazili.“

Místo toho obec přikryl a soud pak zrušil i jeho rozhodnutí.

Jinými slovy: chyba nebyla jen na obci. Stejný omyl posvětil i kraj.

A pokud kraj teď znovu odmítne stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. a znovu bude krýt obecní úřední únik, půjde se k soudu podruhé.

A tentokrát už to nebude vypadat jako omyl.

Bude to vypadat jako neschopnost poučit se i po rozsudku.

 

Časová osa

01. 08. 2025 – občan podal žádost podle zákona č. 106/1999 Sb.

08. 08. 2025 – obci marně uplynula sedmidenní lhůta pro použití § 11a.

13. 08. 2025 – obec rozhodnutí vypravila a doručila. Pozdě.

06. 10. 2025 – Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutí obce potvrdil a přiklonil se na její stranu.

05. 05. 2026 – Krajský soud v Plzni zrušil rozhodnutí obce i kraje.

01. 06. 2026 – obec po soudu znovu odpověděla. Tentokrát odkazem podle § 6 InfZ na volby.cz, přestože soud už v rozsudku uvedl, že po uplynutí lhůty tímto způsobem žádost vyřídit nelze.

01. 06. 2026 – byla podána stížnost podle § 16a InfZ. A teď se uvidí, na kterou stranu se kraj postaví. Na stranu občana, který už jednou u soudu vyhrál? Nebo znovu na stranu obce, která ani po rozsudku zjevně nepochopila, co má dělat?

 

Obec Třebčice by si měla zapamatovat jednu jednoduchou věc:

Soudní rozsudek není doporučení.

Právní názor soudu není dekorace.

A odpověď na žádost o informace není hra na schovávanou.

Když soud zruší rozhodnutí a věc vrátí k dalšímu řízení, nemá obec znovu hledat úřední kličku. Má žádost skutečně vyřídit. Ne poslat obecný odkaz. Ne vyhnout se podstatě. Ne tvářit se, že splnila povinnost, když nesplnila to hlavní. A pokud ani po rozsudku obec nechápe rozdíl mezi skutečnou odpovědí a úředním výsměchem, pak už se opravdu nebavíme o obyčejné chybě.

A jestli to Plzeňský kraj znovu přikryje, bude další soud. Protože někdy se zdá, že některým úřadům nestačí prohrát jednou. Některé je potřeba to naučit opakovaně.

SZOK