Nepomucká radnice, Plzeňský kraj i Ministerstvo vnitra se dostávají do velmi nepříjemné situace.

Úřad pro ochranu osobních údajů zahájil přezkumná řízení a ve svých usneseních výslovně uvedl, že lze mít důvodně za to, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s právními předpisy. V překladu z úředničtiny do normální češtiny: tady už nejde o dojem, tady je problém na papíře.

Úřad pro ochranu osobních údajů zahájil přezkumná řízení ve věcech žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jde o případy, ve kterých se občan neptal na dojmy, nálady, úřední poezii ani filozofické úvahy. Ptal se na naprosto konkrétní věci: kdo co ověřil, kdy to ověřil, jakým úkonem, pod jakou spisovou značkou a jaké k tomu existují podklady.

Jinými slovy: ptal se na fakta. Zajímalo ho mimo jiné i to, proč úřadům trvalo neuvěřitelných 635 dní, než vyřešily skládku na obecním pozemku. O této části kauzy jsme psali už dříve v článku 635 dní. Třebčický zázrak

A právě tady začíná být celá věc nepříjemně zajímavá.

O  kauze jak Nepomuk mlží jsme také psali již v článku Velké tajemství nepomucké radnice, kde jsme popsali zvláštní úřední mlhu kolem údajného ověřování, úklidu, podkladů a spisových značek. Psali jsme také o tom, že problém v postupu úřadů nevnímal jen žadatel, ale věcí se zabýval i veřejný ochránce práv. Více v článku Ombudsman vidí problém v postupu Plzeňského kraje.

A teď přichází další dějství.

Protože odpovědí na konkrétní otázky nebylo jasné doložení dokumentů, zápisů, fotografií, protokolů nebo konkrétních úředních úkonů. Místo toho začala známá hra na úřední mlhu. Žádosti byly podle obsahu podání překvalifikovávány, odmítány a vysvětlovány jako údajné dotazy na názor.

Jako by otázka „kdo to ověřil a kdy?“ byla filozofickým pojednáním o smyslu života.

Jenže teď přišel ÚOOÚ a do této mlhy pustil světlo.

V jednom usnesení zahájil přezkumné řízení k rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, kterým kraj potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nepomuk. ÚOOÚ ve výroku uvedl, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy.

To samo o sobě není maličkost.

Ještě zajímavější ale je, že ÚOOÚ nechce přezkoumat jen rozhodnutí kraje. Výslovně uvedl, že přezkumu bude třeba podrobit také rozhodnutí Městského úřadu Nepomuk, protože právě toto rozhodnutí je z hlediska posouzení zákonnosti klíčové.

Takže žádné jednoduché: „to vyřešil kraj, nás už se to netýká“.

Týká.

A hodně.

Ve druhém usnesení pak ÚOOÚ zahájil přezkumné řízení k rozhodnutí Ministerstva vnitra, kterým ministerstvo potvrdilo rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje. I zde ÚOOÚ uvedl, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy.

Tady už se nebavíme jen o jedné radnici a jednom krajském úředním podpisu. Tady se do řetězu dostává i Ministerstvo vnitra.

A to je opravdu pozoruhodné.

Protože když občan opakovaně žádá konkrétní informace o postupu úřadů a místo odpovědí dostává odmítnutí, potvrzení odmítnutí a další potvrzení odmítnutí, může to navenek působit jako dokonale uzavřený úřední kruh. Nepomuk řekne ne. Kraj to podrží. Ministerstvo to podrží. A občane, běž domů, tady není nic k vidění.

Jenže ono zřejmě je.

ÚOOÚ se bude zabývat právě tím, proč byly žádosti odmítnuty s odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy jako by šlo o dotazy na názory, budoucí rozhodnutí nebo vytváření nových informací. Jenže otázka, kdo provedl úkon, kdy jej provedl, jakým způsobem a jaký k tomu existuje dokument, není dotaz na názor. To je dotaz na existující úřední stopu.

Buď ta stopa existuje.

Nebo neexistuje.

Ale schovat takovou otázku pod slovo „názor“ je přesně ten typ úředního kouzelnictví, kvůli kterému lidé ztrácejí důvěru ve stát.

V jedné z věcí se navíc objevuje i další podstatná okolnost. Podle popisu v usnesení žadatel namítal, že kraj nedisponuje vlastními dokumenty, zápisy, fotografiemi, protokoly ani jinými záznamy a vycházel pouze ze spisu zaslaného městem, aniž by si pořídil jeho kopii nebo provedl vlastní kontrolu.

A tady už se celá věc dostává do téměř absurdní roviny.

Když úřad tvrdí, že je něco v pořádku, měl by být schopen říct, z čeho to ví. Kdo to ověřil. Kdy. Jak. Podle čeho. Na základě jakého dokumentu. Pokud to říct neumí, nemůže se divit, že se občan ptá znovu. A pokud na tyto otázky odpoví tím, že občan žádá „názor“, pak to nepůsobí jako transparentní veřejná správa. Působí to jako úřední obranný val postavený z mlhy.

A ano, někomu na nepomucké radnici se to nejspíš líbit nebude. Možná ani vedení úřadu nebo tajemnici Ing. Ivaně Šiftové, protože otázky míří právě na evidenci, spisy, úřední postupy a odpovědi, které z úřadu odcházely. Jenže tady nejde o osobní pohodlí úředníků. Tady jde o veřejnou správu, zákon a základní otázku: když úřad něco tvrdí, umí to také doložit?

Ostatně už dříve na problém upozornil i veřejný ochránce práv. Ombudsman sám rozhodnutí úřadů rušit nemůže, ale doporučil obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů. A přesně to se stalo.

Výsledkem nejsou dojmy, emoce ani hospodská debata. Výsledkem jsou dvě usnesení Úřadu pro ochranu osobních údajů, která otevírají přezkumná řízení.

Tedy řízení, v nichž se bude zkoumat zákonnost toho, co předtím Nepomuk, Plzeňský kraj a Ministerstvo vnitra považovaly za vyřízené.

A to je na celé věci nejdůležitější.

Tohle není spor o jednu větu v dopise. Tohle není rozmarné slovíčkaření. Tohle je ukázka toho, jak může občan narazit na úřední zeď ve chvíli, kdy chce jednoduchou věc: doložit, co úřad skutečně udělal.

A samozřejmě ho to zajímá, když úklid skládky u jeho vjezdu trval 635 dní.

Když se úředníci tváří, že všechno proběhlo správně, neměl by být problém ukázat podklady. Když se tvrdí, že byl nějaký stav ověřen, neměl by být problém říct, kdo ho ověřil. Když se tvrdí, že věc byla vyřešena, neměl by být problém doložit, kdy, jak a podle čeho.

Problém nastává až ve chvíli, kdy se místo odpovědí objeví odmítnutí.

A ještě větší problém nastává ve chvíli, kdy nadřízené orgány tato odmítnutí poslušně potvrdí.

ÚOOÚ teď do tohoto uzavřeného kruhu vstoupil a řekl něco velmi podstatného: existují pochybnosti o zákonnosti. A to hned v několika patrech veřejné správy.

Nepomuk.

Plzeňský kraj.

Ministerstvo vnitra.

Tři úrovně úředního aparátu. Jeden společný problém: občan chtěl konkrétní informace a místo nich dostal dveře zavřené před nosem.

Teď se ty dveře znovu otevírají.

Úřady nejsou od toho, aby občanům milostivě sdělovaly jen to, co se jim hodí. Úřady mají sloužit veřejnosti, odpovídat podle zákona a doložit své postupy tam, kde o ně občan žádá.

A pokud se místo toho spustí systém odmítání, potvrzování odmítnutí a následného vysvětlování, že otázka na dokument je vlastně otázkou na názor, pak je dobře, že existuje ještě někdo, kdo se na to podívá znovu.

ÚOOÚ zatím nerozhodl o konečné nezákonnosti napadených rozhodnutí. Zahájil však přezkumná řízení právě proto, že podle jeho usnesení lze mít důvodně za to, že rozhodnutí jsou v rozporu s právními předpisy.

A to je pro Nepomuk, Plzeňský kraj i Ministerstvo vnitra velmi nepříjemná věta.

Možná se totiž ukáže, že největším tajemstvím nepomucké radnice nebylo to, co občan údajně nevěděl.

Ale to, co úřady nedokázaly doložit.

SZOK