V Třebčicích se znovu ukázalo, že ani prodat malý pozemek není tak jednoduché, když se to dělá stylem „nějak to dopadne“. Nejdřív se schválí cena. Pak se vyvěsí záměr, který nikdo pořádně neschválil. A nakonec se pozemek prodá ještě dřív, než záměr vůbec doběhne. Kdo v tom má jasno, ten by si zasloužil vyznamenání.

Když se někdo zeptá, jestli je tohle normální postup, dozví se, že ano – protože si to obec myslí. Papír snese všechno, razítko taky, a zdravý rozum zjevně není potřeba. V Kocourkově se přece věci vždycky dělaly takhle.

Výsledek? Prodej teď neřeší obec s občanem, ale Ministerstvo vnitra. A aby toho nebylo málo, krajský úřad si to bere do přezkumu hospodaření. Jinými slovy: stát kontroluje, jestli obec postupovala podle zákona, a kraj kontroluje, jestli u toho nezahodila obecní peníze.

Na Třebčicích je na tom všem vlastně nejhezčí jedno: i obyčejný prodej pozemku se tu dokáže proměnit v úřední grotesku. Ne kvůli složitým zákonům, ale kvůli tomu, že někdo nezvládne ani základní postup. Kubíková a Martínek.  Kocourkov žije. A vypadá, že se mu tu daří víc než dobře.

Už aby tohle zastupitelstvo skončilo. Horší tu dlouho nebylo. Nejen že nezvládá ani elementární úkony, jako je prodej malého pozemku, ale obec fakticky ani nefunguje. Místo sedmi zastupitelů jsou aktivní sotva tři. 2 zastupitelky skončily po roce zcela. Zbytek mlčí, je znechucen, nepřebírá odpovědnost, nebo tam prostě „nějak je“. V takovém stavu se ale obec neřídí – jen se nechává samospádem dojet do dalšího průšvihu.

Výsledek je přesně ten, který dnes vidíme: chaos, improvizace, porušování základních postupů a následné kontroly z ministerstva a kraje. Ne proto, že by zákony byly složité, ale proto, že je nemá kdo dodržovat. Třebčice dnes neřídí zastupitelstvo, ale kombinace ignorance, razítek a víry, že se to zase nějak zamete. Nezamete. A čím dřív tahle parta skončí, tím líp pro obec.

 SZOK