Na první pohled jen louka, les, zvířata. Klid. Ticho. Nic zvláštního.

Ale není to jen obrázek.

Je to ten typ alegorického výjevu, kde zvířata představují lidské role ve společnosti. Tradice stará jako vyprávění samo – a velmi blízká tomu, co známe z Orwellovy Farma zvířat. Jenže tady nejde o literaturu.

Tady jde o nás.

Stačí se dívat o chvíli déle. A obraz se začne měnit. Najednou už nevidíte krajinu. Vidíte obec.

Na louce se pasou ovce.
Klidné, poslušné, zvyklé jít tam, kam se jde. Neptají se proč. Neřeší. Stačí, že je někdo vede. Není v tom zlo. Je v tom pohodlí. A možná i strach vystoupit ze stáda.

Nedaleko stojí prasata.
Mají plné koryto a přesně vědí, jak se k němu dostat. Nepotřebují běžet. Stačí znát správná místa, správné chvíle a správné lidi. Umí se tvářit, že všechno je v pořádku – i když není.

Na okraji stojí psi.
Hlídají. Nebo by alespoň měli. Někdy štěkají hlasitě, ale špatným směrem. Někdy mlčí, když by měli zasáhnout. A někdy až příliš ochotně chrání právě ty, které by měli držet pod kontrolou.

A pak je tu les.

Temný. Tichý. Trpělivý.

V něm čekají vlci.
Nejsou vidět pořád. Ale jsou tam. Sledují. Čekají na slabost, na chybu, na moment, kdy se stádo rozptýlí a nikdo nebude dávat pozor. Nepotřebují pravidla. Stačí jim příležitost.

A vysoko nad tím vším krouží dravci.
Vidí všechno. Shora. V souvislostech. Někdy upozorní. Někdy mlčí. Někdy jen zapisují, co se dole děje. Nezasahují. Ale pamatují si.

Ten obraz není náhodný.
Vzniká každý den. V každé obci. Z každého rozhodnutí, z každého mlčení, z každého „to nemá cenu řešit“.

A teď to nejdůležitější.

Ten obraz nejsou „oni“.
Ten obraz jsme my všichni.

Každý v něm má své místo.
Někdo je ovce. Někdo prase. Někdo pes. Někdo vlk. Někdo dravec.

A někdo si myslí, že není nic z toho.

Ale je.

Až přijdou další volby, nebude to jen o jménech na papíře.
Bude to o tom, jaký obraz chcete dál žít.

Jestli vám stačí klid stáda.
Jestli vám nevadí plné koryto jen pro někoho.
Jestli vám nevadí, že psi štěkají jinam, než by měli.
Nebo jestli už vidíte les… a víte, co v něm čeká.

Podívejte se na ten obraz ještě jednou.

A odpovězte si upřímně.

Kdo jste vy?

"Jestli máte odvahu, napište nám na Facebook, kdo jste vy.“