Naše redakce má v ruce dokument, (11 stran) který jsme si vyžádali od obce. Ne domněnku, ne hospodskou historku, ne dohad. Úřední dokument České inspekce životního prostředí, který popisuje provoz čistírny odpadních vod v Třebčicích způsobem, ze kterého běhá mráz po zádech. A hlavně: nejde o jeden omyl, jednu závadu nebo jeden špatný měsíc. Z textu příkazu vyplývá obraz dlouhodobě špatně řízeného provozu, v němž se vrství opakované překračování limitů, chybné vykazování dat a dokonce i nakládání s podzemní vodou bez potřebného povolení.

Jinými slovy: obec podle tohoto dokumentu nezvládala jen samotný provoz ČOV. Nezvládala ani povinnosti s tím spojené. A to je přesně ten moment, kdy už nejde o technický detail, ale o veřejný problém.

Česká inspekce životního prostředí v příkazu označuje obec Třebčice za vinnou z několika přestupků. Nejde přitom o maličkosti. Podle dokumentu obec v roce 2023 překročila roční limit vypouštěných odpadních vod, v roce 2024 jej překročila znovu, a navíc v letech 2023 až 2025 opakovaně překračovala i limit měsíční. K tomu se přidává překročení kvalitativního ukazatele znečištění, nesprávné předávání údajů přes systém ISPOP a dlouhodobé nakládání s podzemními vodami bez potřebného povolení. Výsledkem byla pokuta 75 000 Kč.

Někdo může namítnout, že 75 tisíc není žádná katastrofa. Jenže výše sankce tady není to nejpodstatnější. Skutečný problém je v tom, co všechno inspekce v dokumentu popisuje. Když si člověk text přečte celý, vychází z něj nepříjemný závěr: obec nepochybila jednorázově. Podle inspekce se tu dlouhodobě hromadily problémy v provozu, kontrole, evidenci i povoleních.

Začněme tím nejviditelnějším. Podle příkazu byl v roce 2023 překročen roční limit vypouštěných odpadních vod o 6 047 m³. V roce 2024 pak o dalších 1 937 m³. To už samo o sobě nevypadá jako drobná nepřesnost. Jenže ještě výmluvnější je přehled měsíčních překročení. Inspekce uvádí, že měsíční limit 682,9 m³ byl překročen celkem ve dvanácti měsících. Ne jednou. Ne dvakrát. Dvanáctkrát.

A některá čísla jsou opravdu výmluvná. V říjnu 2024 mělo podle příkazu dojít k vypuštění 2 756 m³. To už není drobná odchylka. To je selhání.

Právě tato opakovanost je jedním z nejdůležitějších momentů celého případu. Kdyby šlo o jednorázový problém, dalo by se mluvit o havárii. Jenže tady je podle dokumentu popsán opakovaný stav napříč více roky. A sama ČIŽP dává najevo, že právě opakované překračování měsíčního limitu považuje za nejzávažnější část případu.

Jenže problém nekončí u množství. Dokument zmiňuje i kvalitu vody. V roce 2024 došlo ke dvěma překročením limitu ukazatele znečištění. A to už v kombinaci s ostatními zjištěními ukazuje, že provoz nebyl pod kontrolou tak, jak měl být.

Snad ještě závažnější je ale část týkající se hlášení dat. Obec podle inspekce měřila, ale nehlásila skutečně naměřené hodnoty. Jinými slovy: realita byla jiná než oficiální čísla. Tohle je zásadní problém. Nejde jen o papír. Jde o důvěru. Jde o to, že stát rozhoduje na základě dat – a ta data mají být pravdivá.

Další kapitola je neméně vážná. Obec podle dokumentu téměř tři roky nakládala s podzemní vodou bez povolení. Studna se používala, ale povolení chybělo. A to není formalita. To je základní zákonná povinnost.

Když si to všechno spojíme, vzniká obraz, který se těžko vysvětluje jako náhoda. Tohle není jeden problém. Tohle je systém. A právě tady se nabízí zásadní otázka: jak je možné, že se tohle dělo tak dlouho? O to víc, že provoz ČOV není levný. Naopak. Obec za něj platí nemalé peníze. A už dříve jsme upozorňovali na podezřele vysoké náklady i personální vazby.

A teď si to spojme.

Drahý provoz.
Opakované porušování limitů.
Nesprávná data.
Studna bez povolení.

Tohle není smůla. To je špatně nastavený systém.

Je tedy naprosto legitimní ptát se, zda by nebylo lepší svěřit provoz odborné firmě. Ne proto, že „firma je vždy lepší“, ale proto, že současný model zjevně nezajistil ani základní soulad s povoleními a zákonem. Externí odborný provoz by přinesl kontrolu, systém, odpovědnost a zastupitelnost. A hlavně: oddělení od osobních a rodinných vazeb, které do podobných věcí prostě nepatří.

A za to dostala pokutu 75 000 Kč. Maximální možná pokuta podle zákona byla až 5 000 000 Kč.

Tentokrát to skončilo relativně nízko.
Příště to tak být nemusí. A právě proto nejde o minulost. Jde o budoucnost.

Pokud se nezmění způsob řízení, kontrola a odpovědnost, může být další dokument mnohem tvrdší. A tentokrát už to nemusí být jen o desítkách tisíc.

Třebčice si zaslouží funkční, profesionálně řízenou čistírnu. Ne drahý experiment, který končí pokutou a hromadou otázek.

Protože tady už nejde jen o peníze.

Jde o vodu.
Jde o důvěru.
A jde o to, jestli obec vůbec ví, co dělá.

SZOK