Městský úřad Nepomuk dostal další nepříjemný vzkaz od nadřízeného orgánu. Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodl dne 24. června 2026 pod č. j. PK-KDS/2484/26 tak, že Nepomuku přikázal vyřídit žádost občana a to do 15 dnů.

To není drobnost. To je další úřední políček pro úřad, který se v celé kauze dlouhodobě brání spíš výmluvami než jasnými odpověďmi.

Celá věc se týká dlouhodobého záboru veřejného prostranství a skládky syna starostky Jany Kubíkové, na pozemku parc. č. 890/1 v Třebčicích, ke kterému Nepomuk odmítá říct a vydat dokumenty, jak to vyřešil. Viz článek a fotogalerie.

Právě na tento rozpor mířila žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., kterou občan podal 15. května 2026. Ptala se jednoduše: co se tedy vlastně stalo, co bylo kontrolováno, co je ve spise a jak je možné, že něco bylo úředně považováno za vyřízené v srpnu 2025, když faktický stav podle dalších úředních podkladů přetrvával ještě v únoru 2026.

Nepomuk zvolil svou oblíbenou taktiku. Místo věcné odpovědi tvrdil, že nejde o žádost o informace, ale o nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu. Tedy starý známý úhybný manévr: neodpovědět na obsah a schovat se za procesní mlhu.

Jenže tentokrát narazil.

Krajský úřad totiž ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že se „neztotožňuje s povinným subjektem, že žádost je dle svého obsahu žádostí o nahlédnutí do spisové dokumentace dle § 38 správního řádu“.

Přeloženo do normální češtiny: hlavní výmluva Nepomuku neobstála.

A není to jediný problém.

Kraj dále připouští, že ani není schopen vyhodnotit, zda byla žádost vyřízena v celém rozsahu. Proč? Protože část dotazů směřovala ke spisu MÚ/ŽÚVV/751/26 a tento spis kraj v rámci stížnosti vůbec k dispozici neměl. Jinými slovy: nadřízenému orgánu nebyl předán ani celý relevantní materiál.

To je výmluvné samo o sobě.

Rozhodnutí kraje je zajímavé ještě v jedné rovině. Nadřízený orgán sice Nepomuk neshodil úplně ve všem, ale rozbil mu hlavní obrannou linii. Už neplatí jednoduché alibi „to nebyla 106ka, to bylo jen nahlížení do spisu“. Kraj výslovně řekl, že tak jednoduché to opravdu není.

Právě to je pro Nepomuk nepříjemné. V celé kauze se totiž dlouhodobě opakuje stejný vzorec:
nejdřív mlčení,
pak procesní klička,
potom účelové překvalifikování podání,
nakonec formální odpověď bez skutečného věcného jádra.

Teď ale přišla další facka. Kraj musel uznat, že Nepomuk nepostupoval tak, jak tvrdil.

Ano, je fér dodat, že kraj si současně nechal otevřená zadní vrátka, když naznačil možnost posouzení části otázek podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Jenže i to ukazuje podstatnou věc: Nepomuk nedostal potvrzení, že postupoval správně. Dostal povinnost žádost znovu vyřídit.

A to je důležité.

Po všech těch měsících formalismu, mlžení a účelových výkladů je tady další úřední dokument, který potvrzuje, že problém nebyl v tom, že by občan kladl nesrozumitelné otázky. Problém byl v neochotě na ně odpovědět.

Nepomuk teď stojí před jednoduchým úkolem: buď začne konečně odpovídat věcně, nebo vyrobí další papír, který znovu ukáže totéž co dosud — že místo otevřenosti a poctivého vysvětlení volí úhybné manévry.

A právě to je na celé věci nejhorší.

Nejde už jen o tašky. Nejde jen o jeden pozemek. Jde o styl práce úřadu, který místo jasných odpovědí vyrábí mlhu. O úřad, který se tváří, že problémem není dlouhodobý stav na veřejném prostranství, ale ten, kdo se na něj začal příliš konkrétně ptát.

Rozhodnutí kraje z 24. června 2026 proto není drobnost. Je to další důkaz, že Nepomuk v této kauze nepostupoval tak neprůstřelně, jak se dlouhé měsíce snažil tvrdit.

„Další facka pro Nepomuk“ je proto zcela přesné pojmenování.

Jak dlouho se ještě bude Nepomuk vymlouvat?

Po výhradách ombudsmana, po zahájení přezkumného řízení ÚOOÚ a po dalším zásahu krajského úřadu už opravdu není moc co hrát. Jestliže se do stejné věci postupně opírá ombudsman, Úřad pro ochranu osobních údajů i kraj, pak už nejde mluvit o nedorozumění. Jde o úřední selhání, které se Nepomuk snaží zakrýt místo toho, aby ho konečně přiznal.

Není už na čase říct nahlas to, co je z celé kauzy čím dál zřejmější? 

Nejsmutnější

Nejsmutnější na celé téhle události je něco jiného. Tahle kauza vůbec nemusela dojít tak daleko.

Skládku a nepořádek, který u vstupu vznikl a který vytvořil syn starostky, bylo možné řešit rychle, normálně a bez letité ostudy. Starostka to ale řešit odmítla (střet zájmu) a místostarosta Jindřich Martínek, který je současně úředníkem Nepomuku - paradoxně na přestupkovém, také nepřispěl k tomu, aby byla věc včas a řádně vyřešena.  Výsledek? To, co mělo být dávno uklizené a uzavřené, dnes řeší ombudsman, krajský úřad i Úřad pro ochranu osobních údajů. Nepomuk si kvůli této trapné a zbytečně natahované kauze buduje pověst úřadu, který nedokáže včas a srozumitelně vyřešit ani zdánlivě jednoduchý problém na obecním pozemku. A pak se logicky nabízí otázka: k čemu taková veřejná správa vlastně lidem je?

SZOK