V pátek 16. 12. od 18:00 bylo 1. veřejné zasedání zastupitelstva a současného vedení obce od zvolení a bylo hustý. Atmosféra by se tam dala krájet. O tom, jaké to tam bylo, nejlépe vypovídá fakt, že více jak 5 lidí to nemohlo vydržet a po několika minutách odešli. To se myslím, ještě nikdy nestalo. Jedním z nich byl i jakýsi strejda od lidí, co zde staví novostavbu, který na zasedání dorazil poprvé a zmateně volal „proboha lidi, já si tu sem přišel poklábosit se sousedy, ale tohle jsem ještě nezažil. Nehádejte se prosím…“ Byl umlčen, on nevěděl, že Třebčická zastupitelstva jsou vyhlášena, kde se většinou jen křičí, ječí a skoro nic nedohodne. Ale tohle zastupitelstvo bylo přece jen drsnější.
Největším svárem bylo, že hned po zvolení zastupitelstva, před 3 měsíci, ukončilo současné vedení obce pravidelná setkávání cca 20 seniorům a přátel Třebčic, které bylo každý pátek, bylo zaběhnuté, nekonfliktní a trvající více jak 2 roky. Ze dne na den bylo po volbách ukončeno, vzali jim klíče a táhněte. I možná proto se na zasedání křičelo, lítali tam argumenty té, či oné strany, i jedno „hovado“ tam zaznělo a k tomu, aby lítali i židle a aby se do sebe pustili, stačilo opravdu jen málo.
I když ze zasedání mnoho lidí většinou z řad seniorů odešlo, ONA ne. Tato velmi sympatická paní tam stále mlčky seděla a velkýma, smutnýma očima zasmušile koukala, čeho jsou lidé schopní. Celou dobu mlčky, bez hnutí. Po 2 hodinách, kdy už schůze tak nějak skončila, přišla její chvíle. Srdceryvně, prosebně ale zároveň osobitě a útočně začala bojovat za to, aby setkání seniorů a přátel Třebčic bylo obnoveno. Mráz mi přejede po zádech, když si na to vzpomenu. Dalo by se říct, Třebčická Johanka z Arku. Vedení obce z jejího naléhání bylo ochromeno a docházeli jim argumenty. Tato statečná žena, bojovala, vím, že by si nepřála, abych zde uvedl její jméno, a vybojovala zpět právidelné scházení seniorů a přátel! Tedy zatím ve formě příslibu, že když „teda“ budou chtít, ať dají dopředu vědět, půjčí se jim klíče od klubovny, ale pak je zase musí vrátit… A bylo to!
Dovolujeme si i my, náš "Spolek za obec krásnější“ připsat částečné zásluhy za tento úspěch, kdy po skoro 3měsíční bitvě, peticích, mnoho stížností písemných i ústních přišla těsně před oním zasedáním do datové schránky předsedkyně spolku odpověď na stížnost. Píše se v ní, že v pondělí máme přijít na úřad a dohodneme se tedy na požadovaných setkání seniorů a přátel. „viz obrázek níže“ Takže jestli to stále platí, možná, abychom se necítili jak děti, který si musí chodit pro klíče, že by se klíče od klubovny dali jedné ze zastupitelek, což je dle zákona možné, která by odpovídala za setkáni a určil se den, kdy by se odehrávala pravidelná setkání. Tak jako to fungoval 2 roky předtím, kdy s tím nebyl ani jednou problém?
A nyní se ptám. „Sváťo, Jindro, Péťo… Stálo Vám to za to? Za ty 3 měsíce proseb, bojů, petic a v podstatě i vznik tohohle opozičního webu, který za to bojoval. Stálo zrušení setkání seniorů a přátel Třebčic za to, když ho teď zase obnovíte? Nešlo se domluvit nějak hned? V klidu? A nemuselo to být až po tolika atacích?
„Tam kde se lidé nescházejí, obec nežije.“ Představte si, že za 20 let, kdy Šimon bude starosta a Lukáš místostarosta Třebčic tak vás třeba taky vyhodí z obecního klubu, protože tam budou chtít udělat striptýz klub. Co na to budete říkat? Budete taky bojovat jako my?
A když nyní je "snad" zpět zase klub seniorů a přátel Třebčice po 3 měsících, o který celou dobu primárně šlo, a kam mohl přijít každý, ukončíme tu válku?