Podívám se na něj, usměju se a nechám mu možnost udělat první krok.

Několikrát se na něj podívám tak, aby pochopil, že může přijít.

Pokud se mi opravdu líbí, klidně ho oslovím sama.

Budu dělat, že si ho nevšímám, i když budu celou dobu doufat, že přijde.

Baví mě hlavně vědomí, že mě chce. Jestli přijde, je skoro vedlejší.

Má můj kontakt. Pokud chce, ozve se.

Klidně mu napíšu sama. Nejsme ve školce.

Začnu přemýšlet, jestli jsem něco nezkazila.

Naschvál se neozvu, i kdybych chtěla. Musí se snažit on.

Jeho chyba. Mezitím mi píšou další.

Prakticky nikdy.

Občas. Flirt je prostě zábava.

Docela často. Baví mě chemie mezi lidmi.

Hodně. Líbí se mi vědět, že o mě muži stojí.

Skoro pořád. Když mám tu moc, proč ji nepoužít? 😏

Poděkuju a normálně pokračuju dál.

Řeknu něco jako: „Ty taky nejsi úplně k zahození.“

Trochu znejistím a nevím, co říct.

Potěší mě to, ale chci slyšet ještě něco dalšího.

Pomyslím si: „Já vím.“ 😄

Jak se vedle ní cítí.

Sebevědomí, humor a ženskost.

Vzhled a sexuální přitažlivost.

Laskavost, zájem a schopnost vytvořit blízkost.

Trocha nedostupnosti. Muži chtějí hlavně to, co nemají jisté.

Rozhodnu se podle toho, co sama opravdu chci.

Pokud mezi námi funguje chemie, proč ne.

I kdybych chtěla, raději chvíli počkám.

Odmítnu, protože chci zjistit, jestli mu jde i o něco jiného.

Záleží hlavně na tom, jak moc je sexy. 😄

0–2

3–5

6–10

11–20

Více / přestala jsem to počítat

Je svobodný. Ať si dělá, co chce.

Trochu mě to štve, ale nedám to znát.

Přidám na šarmu a připomenu mu, že jsem tam taky.

Ztratím o něj zájem. Nehodlám o chlapa soutěžit.

Začnu flirtovat s jiným. Ať taky něco cítí.

Zůstanu sama sebou.

Jsem něžnější a otevřenější než obvykle.

Začnu víc řešit, jestli mě opravdu chce.

Mám tendenci se na něj trochu upnout.

Trochu se stáhnu. Nerada ukazuju, že mi na někom hodně záleží.

Pokud profil vypadá normálně, klidně odpovím.

Musí přijít s něčím lepším než „Ahoj krásko“.

Potěší mě to, ale většinou neodpovídám.

Odepíšu, když se nudím.

Takových zpráv mám dost. Občas si s nimi trochu hraju. 😄

Že jsem někdy až moc samostatná.

Že ráda flirtuju.

Že jsem příliš citlivá nebo vztah moc řeším.

Že je těžké poznat, co vlastně chci.

Že mám ráda mužskou pozornost až trochu moc.

Řeknu mu to slušně a jasně.

Trochu to oddaluju, protože mu nechci ublížit.

Začnu se postupně vzdalovat a doufám, že to pochopí.

Nechám si ho trochu v záloze. Nikdy člověk neví.

Přiznávám, že jeho zájem mi dělá dobře, i když ho nechci.

Většinou velmi rychle.

Docela dobře, ale někdy mě dokáže překvapit.

Občas si jeho zájem vyložím vážněji, než ve skutečnosti je.

Je mi to jedno, pokud chci totéž.

Poznám to — a někdy mě právě takový muž baví nejvíc.

Usměju se: „Možná jen pro některé.“ 😏

Odpovím: „To si teprve zjistíš.“

Začnu se smát, protože nevím, co na to říct.

Řeknu: „Nebezpečná? Já jsem úplně hodná.“

Jen se na něj podívám. Některé věci není potřeba vysvětlovat.

„Je krásná hlavně tím, jaká je. S ní se člověk cítí dobře.“

„Má neuvěřitelné kouzlo. Člověk si musí dávat pozor, aby se nezamiloval.“

„Je hodná a citlivá, ale občas sama neví, jak moc je přitažlivá.“

„Miluje flirt a mužskou pozornost. A zatraceně dobře ví, jak na nás.“

„To není žena, na kterou zapomeneš. Bohužel.“ 😄